Smrtonosná Past 4.0

22. července 2007 v 14:54 | Tom |  Filmy
John McClane je zpět... tak trochu stejně, tak trochu jinak. Tentokrát si to rozdá s virtuálními teroristy a přes všechna počítačová udělátka jde stejně na všecho pěkně po svém.
Kolem Smrtonosné pasti 4.0 se vznášela řada otázek, které se týkaly nejen osoby režiséra Lena Wisemana, jehož "Underworld" filmografie příliš nepovzbuzovala, ale především samotného místa mcclaneovského hrdiny ve světě současných akčních filmů. Všude vidíme kung-fu, akční filmy pohybu, vypulírované restarty legendárních sérií a naprosto neortodoxní pojetí už rozjetých sérií. Jak do tohoto zapadá John McClane, jehož tílko by na konci divokých půtek s padouchy nezachránila ani Lanza a krustu zaschlé krve po celém těle asi pokaždé smýval přinejmenším pár dní? Není na něj už trochu pozdě? A hodí se do filmu o virtuálních teroristech akční legenda, která si to rozdávala s padouchy pěkně tělo na tělo až do zemdlení? Jo, jo, jo... a ještě jednou jo.
John McClane sice třikrát vstoupil do americké historie (pravda, fiktivní), ale rodinné zázemí ani společenskou pozici mu to nezajistilo a i po dvanácti letech dělá nijak významného detektiva. Jenže o čem by byl čtvrtý film, kdyby ho NĚCO z jeho běžného policejního života nevytrhlo a nenahodilo zpět do akce, kde bude přes snahu různých orgánů stejně na všechno hlavně on sám... tentokrát tedy i s parťákem ze světa hackerských geeků. Proti virtuálním teroristům totiž nestačí jen Johnova zarputilost a schopnost naprostého sebezničení... Ano, John McClane se posunul do světa, kam víceméně nepatří a kterému tak trochu hodně nerozumí, ale to mu nebrání v tom, aby šel za svým cílem stejně zavile jako v předchozích dobrodružstvích.
Smrtonosná past 4.0 (hacker-námět už anoncuje hypermoderní číselné označení) je tak trochu encyklopedií všeho, s čím akční filmy od posledního Johnova dobrodružství přišly. Najdete v něm právě kung-fu, akci pohybu, tak trochu restart série a naprosto neortodoxní pojetí rozjeté - a slušnou dobu i zastavené - série. Johna McClanea to ale všechno postaru pořádně štve a zatímco hackerský parťák obstarává virtuální záležitosti, náš hrdina všemi novými pojetími prochází se suchými hláškami (a další a další vrstvou zasychající krve) na rtech. Kung-fu? Pche, na Johna přece žádné kopance neplatí a žádná rána není dost silná, aby znovu nevstal a s ještě větší vervou se do elegantně kopajícího padoucha nepustil za pomoci nejmíň fér prostředků, o kterých bojové školy nikdy neslyšely (například nabrání rozjetým autem).
John McClane je navíc první hrdina, který je schopen bryskně komentovat vlastní zoufalou pozici akčního hrdiny, ze které neplynou žádné výhody... ale prostě musí, protože to za něj nikdo jinej neudělá. A film mu v tom napomáhá skutečně vydatně. Smrtonosná past 4.0 je něco mezi regulérním pokračováním a otevřenou poctou předchozí sérii, která nenápadně zdůrazňuje, že jakkoli jsou hladké a plynulé nové akční filmy pěkné na pohled, John je John. Tomuto poselství trochu škodi neustále nasazované kamerové filtry, které trochu kazí jinak špinavý fyzický look celé McClaneovy odysey. Ale na druhou stranu je obdivuhodné, jak si Johnova urputná cesta k vlastí sebedestrukci udržuje nádech špinavosti, i když je snímaná zcela moderně.
Záběry jsou spojeny zesílenými prostředky à la falešná návaznost ve skutečnosti nenavazujícího pohybu, nádherně promyšleně prostřednictvím ptačích perspektiv zachycuje vertikálně několik plánů (vrtulník letí nad městem a hledá McClanea, zatímco na zemi se v druhém plánu srážejí desítky aut, protože ti bastardi z Padouchova dali na všechny semafory zelenou). Film vůbec stylisticky důmyslně odděluje dva různé světy - virtuální svět padouchů a fyzický svět Johna McClanea, který postupně likviduje virtuální zázemí záporné strany, která musí postupně víc a víc vycházet ze "síťové" anonymity.
Samozřejmě, že kdokoli jen trochu rozumějící počítačům bude při pohledu na hackerské ďábly ve filmu kroutit lehce nechápavě hlavou. Ale je na místě otázka, nakolik to není jen další filmová hra s minulostí akčního či katastrofického žánru, kde jsme klišé typu "nahrávám virus" viděli stokrát a nikdo by si je asi bez zřetelné nadsázky nedovolil v blockbusterovém filmu použít. A jen blázen by neviděl nadsázku ve Smrtonosné pasti 4.0, ve které je praštěné úplně všechno. Vždyť jak jinak brát svět, kde co do praktického žití zoufale nepoužitelní geekové (hraní příznačně např. Kevinem Smithem) žijící u matek, sbírající kartonové stojny ze Star Wars a drahé sci-fi loutky, působí jako mnohem přirozenější obyvatelé fikčního prostoru než děsivě normální John McClane?
Ano, pokud se v předchozích filmech John McClane jako normální člověk ocital v naprosto nenormálních situacích, tentokrát je nenormální celý svět kolem něj. Když je pak i zřejmě naprosto záměrně přepálené finále opravdu hodně přepálené (na Johna v kamionu nalétává armádní stíhačka) a uvědomíme se, že finále všech předchozích filmů byla v rámci dobové kinematografie přepálené úplně stejně, je to přece zcela obhajitelné, ne? Tento film je velkolepá pocta Johnu McClaneovi a vše ostatní je v něm podružné... I padouchové, jejichž motivace zůstávají skoro až do konce víceméně utajené a po úvodním chaosu, který ochromí část USA, už vlastně jen zkoušejí něco realizovat... a John jim to neustále kazí.
Smrtonosná past 4.0 už prostě nevypráví skutečný tradičně chápaný příběh, pouze se tak snaží působit a příběhové stopy ve vyprávění zanechávat, aby se mohla na co "vymlouvat". Jenže celý vztah s dcerou (potatila se) je jen fígl, jak film zarámovat do osobního motivu a tu dokonale promyšlenou (Johnovu) prohlídku napříč různými akčními filmy zlidštit. Ale kdo chce osobní motivy, když může vidět dokonale staromilský i dokonale (post)moderní akční film zároveň, aniž by měl pocit chybějícího profesionálního umu. Nedejte na řeči, krve je v něm dost, přepjatých momentů ještě víc a chybějící "fuck" přece nikoho rozumného nerozhází ("fuck" se podle všeho dočkáte na DVD). Na PG-13 mě místy otevřenost násilí (v dobrém) překvapovala.
A Bruce Willis je pořád stejný frajer, kterému ostatní herci (Justin Long, Maggie Q) mohou jen zdatně sekundovat. Zvládají to dobře, ale všichni až na hlavního grázla (působivý Timothy Olyphant, který překonal lehce přepsychologizovaného padoucha ze "trojky") jsou jen na jedno použití v různých fázích vyprávění. Aby se s nimi mohl John vypořádat a ukázat jim, že přes všechnu eleganci na něj prostě tak nějak nemají. Že by to bylo i McClaneovo poselství současným akčním filmům? Yippee-ki-yay, motherfuckers
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama